zpet

Vývoj a historie plastových oken

V 70. letech se začaly vyrábět první dvoukomorové profily s dorazovým těsněním. V minulosti používaná těsnění neměla vyspělé fyzikálně mechanické vlastnosti jako v současné době, a proto často docházelo k jejich rychlému zpuchření. V polovině 80. let proto bylo vyvinuto středové těsnění se skrytou středovou gumou uvnitř rámu, kvůli ochraně před nepříznivými klimatickými vlivy (kyselým deštěm). Tento typ těsnění byl bezkonkurenční hlavně pro panelovou výstavbu, protože při zatížení okna větrem je středové těsnění tlačeno na dorazovou plochu, takže se stoupající rychlostí větru těsní tento typ oken vždy lépe. Bohužel s vývojem nových těsnicích materiálů (gum) a hlavně z důvodu levné výroby se výrobci profilů vrátili zpět k dorazovému těsnění, a středové těsnění tak zůstalo jako kvalitnější, dražší alternativa. V 90. letech se zjistilo, že utěsněné domy a byty mají velmi špatné vnitřní klima se zvýšeným obsahem vlhkosti, což má za příčinu chátrání staveb (nadměrné pocení, vznik hnilobných substancí a růst plísní). A tak opět přišla ke slovu okna se středovým těsněním, která díky své dekompresní komoře dokáží za pomoci patentovaných technologií zajistit konstantní výměnu vzduchu, čímž odbourávají vznik plísní a zajišťují plynulý odvod vlhkosti – tzv. inteligentní technologie chytrá okna. Tato okna jsou nenahraditelná hlavně u panelových domů a bytů či u objektů, které nemají samostatnou jednotku na výměnu vzduchu (rekuperace) a odvod vlhkosti. Posledním typem oken jsou v současné době okna pro nízkoenergetické či pasivní domy. Tato okna mají v ideálním případě stavební hloubku 88 mm a jsou s přerušeným tepelným mostem ve výztuze nebo úplně bez výztuhy se zpevněným izolačním jádrem standardně osazována izolační trojsklem.

Prapůvod oken

Sklo jako materiál bylo vynalezeno před více než 4000 lety před naším letopočtem, na skleněné tabule si lidstvo muselo počkat ještě dalších 3000 let. Jako architektonický materiál začali lidé používat sklo až v době gotiky, kdy stavitelé katedrál pomocí skládání jednotlivých kusů barevných skel spojovaných olověnými páskami (vitráže) vytvářeli ohromující světelné obrazy z Bible a zajišťovali jimi přívod světla do katedrál. Následně v renesanci byla již okna skládána i z čirých skel. V 16. století také aristokraté požadovali ve velkolepých domech výhled na své statky a právě tehdy se začala používat okna s pravoúhlým čirým sklem. V baroku byla okna ještě tvarově obohacena a postupně přes různé typy dle národních tradic se vyvinula až do dnešní podoby.

Breadcrumbs